čtvrtek 14. září 2023
Svatí přicházejí na pomoc malému zbytku následujícímu Nebe
Zpráva svatého Antonína Paduánského daná Mariu D'Ignaziovi, viděncovi Blahoslavené zahrady v Brindisi, Itálii 3. srpna 2023
Modli se, modli se. Odstran zkresleného sebe pro Boha.
Děj Božím středem svého života. Opustěv svět, zlo, hřích. Svatí přicházejí na pomoc malému zbytku následujícímu Nebe, církev Posledních časů tvořená členy, kteří se posvětí v čase.
Očišťujte se modlitbou RUŽENCE. Ruženec dělá zázraky v tobě.
Věř, věř v Ježíše Dobrého Pastýře. On spásá, osvobozuje a uzdravuje ty, kteří ho volají s upřeným srdcem.
Následuj Božskou Matku, Neposkvrněné Početí, Královnu a Společníkyni v vykoupení. Byla prvním svátyním Ježíše, první křesťankou a žačkou KRISTA-BOHA.
Nabízej ruženec, ruženec, ruženec.
Miluj Dítě Ježíše, uctívej ho, napodobuj jej.
Časy jsou nešlechetné, plné zla. Deset králů Antikrista bude vládnout světu. Neboj se, jdi dál. Nedávej se, jdi vpřed.
Nevzdávaj se, hledej pokoj srdce. Chval Jahvého, chval Boha. Antikristus přijde v Posledních časech.
Připravujte srdce k přijetí Božského Ducha, Nový Pětdesátník bude tam. Modli se, miluj, půst a odčítvej.
Svěřte se Bohu Otci Nejvyššímu. Věř v Evangelium, medituj nad ním.
Modli se za ty, kteří bloudí. Oprávněj s láskou.
Modli se k Dítěti Ježíši. Amen.
Modlitba k Dítěti Ježíšovi
dána svatým Antonínem Paduánským Mariu D'Ignaziovi 3. srpna 2023
Božské Díte, Věčný Syn Otce, přijmi mou modlitbu.
Slyš moji prosbu a splň ji.
Buď mi silou a ochranou v zkoušení, v úzkosti. Neopuštěj mě sám, utěš mě, vyveď mě ze zločinu.
Očišťuj mě a spoj se mnou, Světlé Slovo.
Chvála Tebě, čest a moc Tvému vznešenému Jménu.
Požehnaj mně i všem lidem v nebezpečí ztratit víru.
Vedejte své stádo, dějte klid trápěným srdcím. Amen.
Svatý Antonín z Padovy
Přibližně před šest stě padesáti lety se v Lisabonu, hlavním městě Portugalska, narodil chlapec, kterému při křtu dali jméno Ferdinand. Obvykle ho volali Ferdi zkráceně.
Brzy se ukázalo, že je Ferdi chytrý kluk. Ve škole byl daleko před ostatními děti a jeho odpovědi byly vždy správné. To bylo proto, že ve třídě velmi pozorně poslouchal. Četl také všechny knihy, které mu padly do rukou. Proto je srozumitelné, že když Ferdi ve věku patnácti let dostal na výběr mezi tím, zda se stane důstojníkem nebo státním činitelem, vybral si ani to ani ono, ale šel do kláštera jenom proto, aby mohl dále studovat. Ve skutečnosti chtěl být velkým učencem.
Když Ferdi studoval osm let, dostal svěcení kněze a brzy poté měl stát se profesorem. Nicméně věci se vyvíjely jinak. Právě v té době byly s velkými oslavy do Portugalska převezeny ostatky pěti františkánů, kteří krátce předtím utrpěli mučednickou smrt jako misionáři v Africe. U těles hrdinů víry Ferdi dospěl k závěru, že by bylo daleko čestnější stát se mučedníkem. Proto vstoupil do františkánského řádu a od té doby si vzal nové mnišské jméno Antonín.
Od první hodiny, kterou strávil s františkány, byl Antony toužen po tom, aby šel jako misionář do Afriky a co nejrychleji utrpěl mučednickou smrt za víru. Chtíč vedl mladého řeholníka na tuto omylnou cestu; chtěl být proslulý, bez ohledu na náklady.
Nakonec se nadřízení poddali trvalému naléhání toužícího. Rád Antony nastoupil v Lisabonu na loď a vyplul, jak si myslel, směrem k proslulosti, ale věci se vyvíjely jinak. Vše šlo naprázdno. Dostal se do Afriky těžce nemocný. Délou dobu visel mezi životem a smrtí. Nebyla možnost kazat Evangelium ani mučednické smrti, takže Antonín přišel k přesvědčení, že Bůh nechce, aby byl misionářem. Současně se v něm stále více rozvíjela myšlenka, že pravá a skutečná sláva křesťana spočívá v chudobě, pokoře a nízkosti. Bylo to stejné s Kristem, který byl Bohem a stal se člověkem. Od té doby tedy mladík s velkým srdcem chtěl usilovat o tuto slávu samotnou.
Antonius šel domů. Ale bouře odvedla plachetnici z pravé cesty a místo toho, aby přistála v Lisabonu, loď se rozbila na italském pobřeží. Opět vše šlo naprázdno, ale nyní byl Antony na správné cestě k pravdivé křesťanské slávě v nízkosti, neboť v Itálii ho nikdo neznal a o jeho vzdělání se nikdo nedozvěděl, takže zchudl natolik, že měl jen roztrhaný hábit svého řádu.
Potom Antonín rozhodl jít do Assisi, kde v té době mnoho františkánů shromáždělo kolem svatého zakladatele řádu Františka. Mládý františkan se vydal na cestu a když přišel do Assisi, podivný a nepozorovaný, ztratil se mezi davem fratiškánů, neboť nikdo nevěděl nic o jeho vzdělání, a když shromáždění skončilo, jeden ze superiorů, z lásky, postaral se o zdánlivě nezkušeného františkána a přivedl ho do chudé klášterní. Tam měl cizinec pomáhat starším mnichům jako služební bratr. Tam tedy Antonín našel slávu ve skromnosti podle Kristova příkladu.
Ale po roce, podle Božího záměru, všechno se opět obrátilo jinak. Jednou byl primicium. Mnoho františkánů a dominikánů bylo přítomno, a biskup požádal jednoho za druhým, aby pronesl slavnostní kázání. Ale jeden po druhém se omluvil, říkaje, že nevyučili kázání a nemohli mluvit nepřípraveně. Nakonec biskup povolal bratra Antonína, kterého všichni považovali za nezkušeného. Antonín nejprve odporoval, řekl, že raději umývá nádobí na kuchyni, je dobrý v tom. Ale když biskup trval na svém, prostý bratř začal mluvit. Nejprve hovořil jednoduše a přímo, takže františkáni již začali cítit stydat před přítomnými dominikány. Ale pak nad kazatelem přišel oheň, a mluvil tak teple a osvětlující, že všichni později prohlásili, že nikdy v životě neslychli tak slavná slova.
Od té chvíle Antonín neměl klid. Musel kazat všude. Kamkoli přišel, lidé se shromažďovali ve velkých davů. Někdy bylo počítáno až třicet tisíc posluchačů na jeho kázáních. Jeho slova byla ostře potřebou. Ale častěji mluvil s láskou a milostí. Nepočtěné lidé změnili své životy v odpovědi na jeho kazání. Žárlivost a nenávist zmizely, a tam, kde dříve panovaly zlé skutky, rozkvétaly dobré činy. Antonín zvláště pečoval o chudé a utlačené, a stále tak činí, jinak by miliony lidí neobrátily tisíc potřeb k tomu, kdo se stal jedním z největších nouzových pomocníků všech dob.
Dne 13. června 1231 zemřel svatý Antonín v Padově, kde strávil poslední část svého života a kde byl pohřben, po životě plném práce ve službách Boha a člověka.
Proroctví o konci časů daná Mariu D'Ignazio, zrakovi Blahoslavené zahrady v Brindisi
Zdroje: